Orientation week aneb první kontakt s Alicante
02.02.2010 16:22
První setkání s Alicante bylo takový rozpačitý. Dojeli jsme do města v době siesty, navíc lehce poprchávalo, takže oproti Barceloně ulice zely prázdnotou. Měla jsem zhruba naplánovanou trasu, jak se dostat ke klukům, takže jsem hned vyrazila. Samozřejmě jsem hned zabloudila a nedokázala najít tu správnou ulici. Tak jsem si řekla, že to zkusím busem. Začínám si vážit IDS JMK, protože zastávky mají zaznačeny fakt dobře, trasy jsou přehledný a i cizinec pochopí, kterým směrem potřebuje jet. Tady ne. Na zastávce prostě žádný název není. Zkoušela jsem se dívat několikrát a všude možně, ale prostě ne. Ona má jméno, ale je to spíš známý jen v povědomí místních. Trasy jsou zakresleny jako jakýsi ovál, směr není zaznačen a když už jsem konečně pochopila, kterým číslem chci jet, tak nebylo možný zjistit směr, protože všechny busy tam měly napsaný obě konečné stanice. Takže jsem zase musela použít španělštinu. Na podruhé jsem našla ten správný bus a pak se na každé zastávce musela dívat na řidiče a pohledem se ujistit, že to fakt ještě není Plaza de Torros. Kousek od náměstí už na mě čekal Honza a ubytoval mě u nich na bytě. Je to hodně vysoký barák, takže po ránu se z postele může naskytnout fakt pěkný pohled.
Hned druhý den jsem se jela podívat poprvé do školy. Jak už jsem říkala-zastávky neoznačený a celkově nepřehledná doprava, takže jsem zastávku univerzity projela (to bylo v době, kdy jsem se bála kváknout něco španělsky, takže se mi moc ptát nechtělo-no moje chyba). Jenže další zastávka byla pěkně daleko, mezitím autobus projel několika kruháčema a křižovatkama, takže jak jsem vylezla, byla jsem uplně dezorientovaná a už po několikáté za tenhle pobyt jsem musela zase hledat cestu. Když jsem konečně uviděla směrovku na univerzitu, tak jsem zajásala. Ovšem předčasně. Kampus je prostě obrovskej. Je to jakoby MU a VUT dohromady a jsou tam uplně všechny fakulty-celkem 42 budov. Takže najít tam něco bez mapy (kterou jsem samozřejmě neměla) je čirý nesmysl. Tady je pár ukázek:
V korytě uprostřed chodníku je teď jen voda, ale když mají náladu (nebo nevím, podle čeho to určují), tak tam jsou i trysky a pouští fontánu
Další z mnoha bazénů a budov...
Moje oblíbený - mandarinkovníky - těch je tam po celém kampusu hodně
Kovová konstrukce nad botanickou zahradou...uprostřed je jezírko a plno míst, kde se dá sednout...což se dá ovšem skoro po celém kampusu
To jen taková zajimavost - kaktusy na školním dvorku:-)
Nějak jsem se po kampusu pomotala a náhodou uviděla skupinku lidí, kteří následují nějakou paní. Tak jsem se jen zkusila zeptat, jestli to jsou erasmáci a třikrát hurá-byli:-)Takže konečně jsem měla nějaký záchytný bod. Tam jsem se i seznámila a navázala tak první kontakty.
Elly (blond) a Bonka (tmavá) - s těma se zatím nejvíc stýkám...
Takže školu jsem jakž tak obhlídlou měla, to co jsem potřebovala vyřídit jsem nevyřídila, protože než jsem všecko našla, tak byla siesta, takže bez šance. Vrátila jsem se na na byt a zkoušela obvolat nějaký inzeráty na byty. První den neúspěšně, protože jsem byla jen na 2 bytech-jeden smrděl plísní a druhý mi prostě nesedl. Druhej den znova. Naštěstí jsem potkala Elly s Bonkou, taky sháněly bydlení, tak jsem se přidala a nějak jsme to pořešili. Elly bydlí hned vedle mě, Bonka dál, ale má fešnýho a mladýho majitele bytu. A já mám sice za majitelku starší paní, ale je aspoň milá:-)Tak jsme se nějak nastěhovaly a hned první večer nás Bonka pozvala na večeři. Navařila fakt dobře, koupila ferrero a pravý šampaňský z Champaigne (opravte mě, kdo víte, jak se to píše). Takže luxus:-)
Po večeři jsme vyrazily i s Viktorem (majitelem bytu) do ulic. Vzal nás do baru Carpet diem, kterej mimochodem vlastní a celej večer za nás platil. Gentleman jeden:-)
Během večera jsme navštívili víc podniků. V Mulligans byla Erasmácká rozlučková akce. Viktor za nás zase platil. Jenže pak už mi to bylo blbý, tak jsem si řekla, že si něco koupím sama, ať nepřijde na mizinu. Objednala jsem si pivo - 4 eura. Od té doby jsem střízlivěla :-)
Další den jsme šli opět na Erasmáckou párty - tentokrát přivítací. Oficiální začátek ve 22:30. Kdo přišel do 1:30, tak měl vstup zdarma. Holt mají ten čas trochu posunutej :-) Jinak tahle akce byla nic moc. Bylo to vtipný, protože ani holky se moc nebavily, takže jsme tam jen tak seděly u baru, vykládaly a dívaly se na bavící se spolužáky. Po špatné zkušenosti s drahým pivem jsem si naivně objednala vodu. Kurňa, 250ml - 2 eura!! Takže jsem radši investovala do piva a pila ho brčkem, ať trochu ušetřím. Za celej večer jsem vypila 3 třetinky Heinekenu a utratila pomalu jak za malou bečku Vyškovskýho patoku.
Na pátek byly naplánovaný další akce. Honza měl narozeniny a Bonka dělala nějakou akci na bytě, ale ničeho jsem se nezúčastnila, protože jsem ležela chorobná v posteli.
V sobotu mi konečně přijely spolubydlící, které do té doby na bytě nebyly. Každá máme svůj pokoj. První splubydlící je Fatma z Turecka. Ta už je ve Španělsku druhý semestr, takže už se trochu vyzná. Druhá je Gloria - španělka. Obě jsou moc sympatický, dá se s nima domluvit - jak jazykově, tak rozumově. Jsou čistotný a obě umí vařit perfektní kávu z takové speciální konvičky. Takže se nemůžu stěžovat. Co se týče bytu, tak ten je super. Je v perfektní lokalitě (necelých 5 minut pěšky do centra a max. 15 minut na pláž). Horší je to s mým pokojem. Ten totiž nemá okno vedoucí ven, ale do chodby. A chodba sice má okno, ale vedoucí do dvora, kam slunce skoro nedosvitne, takže mám v pokoji furt tmu. Ale oproti těm bytům, co jsem viděla předtím je to luxus. A taky jsem si říkala, že stejně na bytě moc zůstávat neplánuju, takže mě to až tak moc netrápí. Co mě ale celkem trápí je, že Španělé prostě nemají topení. Takže venku je kolikrát větší teplo, než na bytě a mýmu nachlazení to moc nepomáhá.
Tohle je zatím jediný foto. Nějak furt nemáme příležitost se potkat na bytě. Takže ta s šedou mikinou a zelenou arafatkou - Gloria, ta s šátkem na hlavě a co není moc vidět kvůli té petce je Fatma. Hned jak bude lepší foto, tak dodám. Další holky jsou - v červeným svetru Klime z Francie a v černým svetru Judith z Maďarska. A ten kluk, co moc není vidět je Martin - majitel bytu, kde bydlí Klime.
Klime má kytaru, tak ji občas nosí k nám na byt, tak jsem si konečně zahrála taky:-)Jinak kytary se tady prodávají hodně, plánuju koupit nějakou v bazaru a přihlásit se na kurzy hraní flamenca, tak uvidíme, jak to klapne
Ještě na ukázku posílám pár foto z mých toulek po Alicante. Město je to zvláštní, ale začínám se mi líbit. První 2 dny jsem si říkala, kam jsem se to dostala, ale začínám si na něho zvykat. Kupodivu je celkem malý, kamkoliv jdeme, tak tam potkáme někoho známýho a to jsme tady teprve týden. A během toho jednoho týdne už se v něm začínám pomalu orientovat i bez mapy.
Fontány na Plaza de Toros. Ta budova napravo, co je vidět jen kousek je část arény na byčí zápasy (odsud název Plaza de torros). Kousek od toho bydlím.
Byla jsem tady zrovna sama, tak aspoň podle stínu existuje důkaz, že jsem tam byla:-)
Jedna z Alicantských uliček
Není to moc dobře vidět a ještě jsem tam nebyla, ale tohle je Castillo de Santa Barbára - jedna z největších památek v Alicante. Kromě toho a pár kostelů tady už asi nic moc významnýho není. Teda z historického hlediska.
To jsem se tak byla projít po pláži:-)Bylo pěkně, teplo a pár odvážlivců už se i koupalo
Tohle jsem viděla poprvé naživo (předtím jen ve filmech). Ten čistič se nejdřív fotit nechtěl, tak jsem ho pěkně poprosila a nechal se. Jenže pak mi chtěl za to vyčistit boty a když jsem odmítla, tak byl pěkně nepříjemnej a ten v tom obleku taky cosi mechtal. Nerozuměla jsem mu, ale asi mi nepřál hezký den.
To jen tak, ať je co závidět:-) Ale takový teplo na bytě nemáme, takže toho k závidění zas tak moc není:-)