Sevilla
Náš výlet do Sevilly nezačal zrovna nejšťastněji. Jela jsem s Clémence a měly jsme letět letadlem hodně brzo ráno, tak jsme si říkaly, že bude lepší přespat na letišti, protože autobusy v noci nejezdí. Jenže poslední autobus, co měl jet prostě nejel. Chvilku jsme čekaly, pak se vrátily domů, nastavily budíky na 4 hod. ráno a usnuly. Ráno naštěstí bez výrazných komplikací. Taxík nás za 16 euro dovezl na letiště (tahle cesta taxíkem na letiště byla pomalu dražší než letenka do Sevilly a zpátky). Jenže krátce po tom, co jsme přistáli v Seville se nám vyskytl další problém. Původně plánované ubytování totiž bylo přes couchsurfing u jedne holčiny ze Sevilly. Domluvila si s nama schůzku, všechno jsme zařídili, já ji dala číslo a dobrý. Jenže tahle slečna se ukázala jako naprosto nespolehlivá a nejen, že na schůzku nepřišla, ale navíc se od té doby ani neozvala. Takže nám nezbývalo nic jinýho, než vymyslet nějakou alternativu. Jaké štěstí, že se nám na couchsurfing ozvalo víc lidí a i když jsme je odmítly, tak nám napsali kontakty-pro jistotu. Vybraly jsme hned první a jak se ukázalo, naše volba byla hodně šťastná. Jednalo se totiž 3 kluky(2 italy a jednoho španěla), co pracovali v baru a navíc studovali architekturu, takže o tomhle městě věděli víc, než běžní obyvatelé. Ubytovaly jsme se teda u nich v bytě a šly obhlídnout město.
První den jsme toho moc nepoběhaly, protože hlavní náplní bylo shánění bytu. Takže jsme jen tak procházely městem, který je mimochodem fakt nádherný.
Detail fasády - arabský vliv je tu hodně znát
Alameda de Hércules - kousek od tohoto náměstí jsme bydlely
Jedna z významnějších návštěv toho dne byla v Museu de Bellas Artes-tady jsme se fotily a přiběhl na nás sympatický vyhazovač s úsměvem na rtech se slovy, že na tom bysme raději neměly sedět, že je to ze 14.stol. No Clémence pak byla pyšná, že měla zadek na něčem tak starým :-)
I kontejner na sklo může vypadat dobře
Druhý den jsme vyrazily relativně brzo a stihly jsme toho fakt hodně. První naše cesta vedla k Torre del Oro - zlatá věž. Uvnitř je muzeum námořnictva a na vrchu měl být výhled na město, ale vzhledem k plexisklu, které bylo cca 1m od cimbuří a tlustému cimbuří s malými mezerami jsme nic neviděly.
Torre del Oro
Na věži ve společnosti španělské vlajky
Kousek od věže byl nádherný a obrovský park - Parque Maria Luisa. K vidění tam bylo hodně věcí - 2 muzea, Plaza de Espaňa, plno různých zákoutí a jako vždy kupa lidí, co si vyrazily na procházku. K zapůjčení byla i kola a různý pojízdný prostředky, ale ty jsme bohužel nevyzkoušely, protože Clémence je jedna z těch osob, co se snažila šetřit co to dalo. A samotné se mi šlapat na dvojkole nechtělo :-)
. 
Sousoší v kombinaci mramor-dřevo.
Šachová partie v parku
S Clémence v jednom ze dvou muzeí v parku - Museo de artes y costumbres
Museo de artes y costumbres - interiér
Museo de Artes y Costumbres - exteriér
Palacio de Espaňa
Most - je součástí Plaza de Espaňa
Plaza de Espaňa-je to velikánský půlkruh, který je ohraničen pompézním Palacio de Espaňa, který teda nevím k čemu slouží. A ve vnitřní části tohoto paláce jsou vykachlíkované lavičky a na nich zobrazena různá španělská města. Tohle je samozřejmě fotka u Alicante:-)
Po prohlídce a posezení v parku jsme šly tam, kam jsem se těšila převelice. Do katedrály. Ta je za prvé vyjimečná tím, že je hodně velká ( 3.největší svatostánek na světě, údajně největší katedrála světa, 5 chrámových lodí, 9 vstupních portálů a uvnitř mandarinková zahrada) a za druhé svou architekturou, na které je hodně znatelný arabský vliv (původně to totiž byla mešita).
Jeden ze vstupních portálů.
Katedrála. Fotek moc nemám, protože by to prostě nevystihlo všechno-je to potřeba vidět:-) Tohle jsem si ale vyfotila - Mauzoleum Kryštofa Kolumba. Ale není že prý jistý, jestli tam fakt je. A jestli jo, tak to byl pěknej chudák, protože musel měřit max.metr padesát
Giralda-původně minaret mešity, dnes zvonice katedrály a symbol města-název nese podle korouhvičky na střeše - giraldillo. Věž je vysoká necelých 100 metrů a zajimavostí je, že uvnitř nejsou schody, ale rampy, po kterých se stoupá až nahoru. A další zajimavostí je, že místní si téhle věže hodně váží a platí nepsané pravidlo, že žádná stavba nesmí být vyšší než tahle Giralda. To teda platilo až dodnes, brzy se má stavět nějaká nová věž, která i přes značné protesty místních bude vyšší...
Kopie korouhvičky. Větší originál je na střeše.
Clémence na Giraldě
Na Giraldě
A výhled z věže. Na některých střechách jsou restaurace a dá se tam pěkně posedět.
Kousek od katedrály - tady bylo "parkoviště" všech těch drošek a povozů s koňma, který pak jezdily po Seville a vozily turisty
Plaza del triunfo
Jak jsme slezly z věže, tak na nás už čekali kluci hostitelé, že pro nás mají překvapení. Jeden z nich měl totiž bráchu, co pořádal nějakou oslavu na střeše a že prý máme taky přijít. Tak jsme rády šly a vyzkoušely si, jaký to je popíjet na střeše:-) Na oslavě byla sranda, protože tam bylo hodně lidí a ten kluk, co to pořádal měl slečnu z Brna a furt o ni básnil a bavili jsme se spolu o ČR apod. A taky byli celkem nadšení z toho, že jsem češka a furt říkali, že holky máme hezký, ale kluci jsou škaredí. Tak jsem jim tu druhou půlku výroku náležitě popřela:-) Večer jsme ještě stihly flamenco. Běžně bývá hodně drahý (i kolem 20 euro a víc), ale tohle nám zrovna vyšlo, protože to byla zrovna akce "Flamenco en la calle" (flamenco na ulici) a bylo to zdarma. Rozdíl byl v tom, že to drahý flamenco dělají profesionálové, to zadarmo "jen" dobrovolníci. Ale bylo to super!! Tanečník krásnej, kytarista šikovnej a zpěvákovi nabíhala žíla na krku, jak to prožíval:-)...a pak se ještě přidaly 2 slečny, co jim tam taky tancovali.
Po flamencu jsme se šly ještě mrknout ke klukům na bar, pak nás vyhnala policie, protože dělala jakousi čistku barů a museli to zavřít, tak jsme šly do vedlejšího a pak ještě tam a tam a tam a na byt jsme dorazily hodně moc nad ránem. Ale byl to dobrý večer:-)
Poslední den jsme strávily už jen tak odpočinkově. Zastavily jsme se na "našem" náměstí Alaméda de Hercules, kde zrovna měla koncert jedna africká skupina. Bylo to vtipný a nehráli jen na různý bubínky a harmoniky, ale dělali u různý vystoupení, show s ohněm, africký tance apod.
Africa Shrine de Sierra Leone
Kousek od tohoto náměstí byl náš poslední a největší cíl - Alcazar. Původně rezidence berberské vládnoucí dynastie Alhomadů, po zpětném dobytí města sídlo kastilských panovníků(tak to píšou v průvodci:-) Procházka nádherná, stavba fenomenální a zahrady kolem taky. Zase moc fotek není, protože když jsem to zkusila, tak to nepůsobilo moc dobře a bylo to celý jakýsi plochý. Zdi totiž byly bohatě zdobeny (ani nedokážu popsat čím) a na fotce to moc zastihnout nejde. Je to opět potřeba vidět:-)
Alcazar - vstupní brána
Jeden z mnoha dvorů
Clémence zkoušela utrhnout citrón v zahradě, ale mají to pošéfovaný a ořezali všechny stromky tak, aby nebyly na dosah návštěvníkům. U jednoho stromu se nám ale podařilo ukrást mandarinku, ale byla fakt hnusná a kyselá. Takže předpokládám, že citróny taky moc dobrý nebyly.
Kačky byly moc krotký, zvyklý na lidi a hlavně nenažraný, tak zobaly i z ruky
Jedna z mnoha desítek fontánek, co byly na zahradě s jednou z mnoha desítek kachen
Díky tomuhle krasavci jsem se naučila italskou větu (ale nevím, jak se píše): Mi piace bavore pavone (něco jako že se mi líbí pávi)
Promenáda na Alcazarskými zahradami
Jedno z nádvoří
Po prohlídce téhlé stavební unikátnosti jsme se zase sešly s klukama a šly na procházku kolem řeky. Bylo krásně, trochu zima, ale dobrý. Jako obyvkle moc lidí (možná dokonce i víc než obykle). Když jsem se ptala Antoniho, co se děje za akci, tak říkal, že nic, prostě je jen neděle.
Lidi v parku u řeky - tady to tak moc vidět není, ale bylo jich fakt hodně, seděli kde se dalo, hráli na nástroje, popíjeli, vykládali, kouřili, jezdili na in-linech apod.
Nejstarší most v Seville.
S Antonim u kláštěra. Už byla hodně tma, takže kvalita fotky nic moc a klášter už byl taky zavřený:-)
Na byt jsme došli všichni 3 (zbytek se od nás během cesty odpojil). Byli jsme všichni pěkně vyhládlí, tak nám Anto uvařil pravou italskou večeři. Jasně, těstoviny, ale chutnaly dobře jak cyp. A pak ještě koupil speciální španěskej rum, kterej se dal pít jak džus a byl hrozně sladkej a dobrej:-)A pak ještě Clémence udělala francouzský palačinky (pravý francouzský-je totiž přímo z Paříže). Takže další povedený večer:-)
Clémence s našima hostitelama
Ráno jsme vstaly hodně brzo, napsaly klukům děkovný dopis a pak hurá na letadlo směr Alicante. Z tohodle krásnýho města se mi ale moc nechtělo. Líbilo se mi moc a i když to běžně nedělám a nějaký suvenýry si moc nekupuju, tak tady jsem udělala vyjimku a pořídila si do "výbavy" hrniček s nápisem I love Sevilla:-) Návrat jednou plánuju určitě...