Valencia - Las Fallas

Las Fallas - festival ohňostrojů, petard a pyrotechniky vůbec. Původně jsem sem nechtěla jet, ale když nás na to lákal učitel španělštiny, Gloria (španělská spolubydlící) a jeli všichni erasmáci (věděla jsem jen o 3 lidech, co nejeli), tak jsem si říkala, že tam nesmím chybět a že pojedu taky a že to bude sranda, když tam bude tolik lidí, co znám. Vyjeli jsme ve čtvrtek v noci ve složení Clémence, Honza, Martin (španěl, co řídil) a já. Dojeli jsme do Valencie lehce po půlnoci, zaparkovali auto a šli prohlídnout ohňostroj. A jak jsme došli, tak mi bylo jasný, že jen tak někoho známýho nepotkám...nemám představu, kolik lidí navštívilo Fallas, ale Ignis Brunensis se - co se týče počtu návštěvníků - může jít zahrabat. Byl to děs, furt jsme se museli tlačit přes kupy a kupy lidí a věčně jsme se ztráceli. Podívali jsme se na ohňostroj, popili, prošli se a šli k "našemu bytu" - do bytu Cecile - jedné francouzky, kamarádky od Clémence. Ta studuje ve Valencii na Erasmu už půlroku, tak jsem předpokládala, že se trochu vyzná. Ne :-) Na byt jsme došli něco kolem 5 ráno a ona nás ještě vytáhla ven, že je jedna z největších nocí ve Valencii a že to se prostě musí zažít. Nechtělo se mi. Hodně se mi nechtělo. Ale nechala jsem se ukecat. Já naivka. Nejenže jsme nedošli do centra, takže jsme se na jednu z "největších nocí ve Valencii" ani nepodívali. Navíc jsme se ztratili a do půl 8 do rána bloudili jakousí čtvrtí, kde moc nikdo nebyl. Ale tak dala jsem ji druhou šanci...což jsem dělat neměla :-)

Ohňostroj moc vidět není, ale tak tahle fotka je spíš pro představu, kolik tam bylo lidí...

Posilnění před naší ranní procházkou - whisky, džus a cola - pro naše pohodlí všechno v jedné lahvi :-)

Druhý den jsme šli na prohlídku Fallas. První zastávka byla na jednom z náměstí, kde byl ohňostroj (ve dne!!) a i když jsme došli celkem dost před začátkem, tak jsme se k němu nedostali a nic jsme neviděli, jen slyšeli rany. Po ohňostroji jsme šli k Plaza de Torros, kde jsme měli sraz s další částí naší grupy - Francesco, Fatma, Anna, Pedro a další lidi.

Radostné setkání...Francesco a Clémence

Paní v tradičním oblečení - ta tam byla na ozdobu a druhá - v oranžové bundě tam rozdávala letáky na podporu valencijského zemědělství a taky nám dávali čerstvě vymačkanej džus z pomerančů na ochutnání

První várka alkoholu

Našli jsme se - to byl jeden z největších úspěchů :-) Tak jsme si na oslavu dali churros a buňuelos - spešl španělské sladkosti připravované přímo na ulici a chuťově nejvíc podobné našim koblihám. Můžou se jíst buď jen s cukrem, nebo s čokoládovou polevou...

Příprava těsta

Smažení těsta

A hotové pochutiny

Tady už si pochutnáváme

Během dne jsme obcházeli Fallas, popíjeli a pozorovali to dění. Las Fallas jsou zvláštní papírové sochy (směs papíru a lepidla), které jsou po celé Valencii a v jeden den (na svátek sv. José, tzn. 19.3.) a v určitou hodinu se všechny pálí. Některé jsou obrovské (30 - 40 metrů) a hodně se do nich investuje (ty nejdražší i půl miliónu euro!!!). Během toho týdne, co se slaví Fallas jsou ulice přeplněné, všude zní petardy a konají se různé pochody (že prý i 10 - 12 za den). A tady jen pro ukázku některé ze soch:

Igráčci - pro mě asi nejhezčí socha, jinak mě nějak za srdce nechytly...

Eva

Adam

 Večer se konal průvod. Měl to být jeden z těch největších. Asi byl - podle hudby a podle ohňu, co jsme viděli nad hlavama lidí :-) Nedošli jsme totiž nějak pozdě, ale neviděli jsme nic.

 Tuhle fotku jsem ukořistila od Honzy, který má tak o 20 čísel víc než já a o 20 čísel delší ruce, takže dal foťák nad lidi:-)

Někteří problém s viditelností vyřešili elegantně a pohodlně

Někteří se museli mačkat na pomníku (tady boj o místo)

Pár lidí bylo i na stromech ( na jednom byla dokonce i celá rodina)

Já jsem se usídlila na lampě ( ale dlouho jsem nevydržela)

A ti nejmenší byli na nějaké skříni na plyn (jinak tahle fotka mi trochu připomíná známý pomník v Babiččině údolí :-)

Utahaní z celodenního chození

Vzhledem k tomu, že jsme na všechny důležitý akce chodili (vzhledem k množství lidí) pozdě, řekli jsme si, že to hlavní - kremace Fallas musíme stihnout. Na místo pálení jsme došli asi o hodinku dřív a dlouhé chvíle jsme trávili vším možným :-) 

Druhá várka alkoholu

Clémence a já

Clémence a Fatma

Anna

...a ostatní

A ještě jsme se v mezičase stihli podívat na Madonna de flores - socha Panny Marie celá z květin

Madonna de flores

A tady s 2 Polákama (s tou holčinou chodím do kurzu španělštiny, ale zapomněla jsem její jméno) a s Francescem pod Madonnou

Konečně jsme se dočkali - kremace Fallas

Oheň to byl obrovský a hasiči museli hasit hned ze začátku, aby nechytly okolní domy

Dohořívání...

Zbytky po Fallas

Úklidové služby byly hodně rychlé, už druhej den, když jsme se šli projít po městě jsme nevěděli, že se tam něco takového dělo

Kremací náš večer neskončil. Naše průvodkyně Cecile totiž neznala cestu z centra domů. Ale nikomu to pro jistotu neřekla a působila hodně sebejistě, takže jsme se ani neptali, jestli jdeme dobře. Asi po 40 minutách chůze řekl Honza (kterej byl mimochodem ve Valencii jen třikrát a jen na návštěvu, takže se tady nemohl vyznat jak někdo, kdo tady bydlí půl roku), že má pocit, že jdeme směrem od centra. Bohužel jeho pocity byly na místě. Po dalším úmorném chození nám totiž Cecile řekla, že se omlouvá, ale že zabloudila a že jsme fakt hodně daleko, takže budeme muset jet metrem. Takže asi tak nějak. Na byt jsme došli kolem 5 ráno!!

Poslední den jsme se šli podívat na pláž a lehce projít po okolí bytu. Měla jsem fakt strach, kam se dostaneme, ale došli jsme!! :-) Takže dobrý. A další dobrá věc toho dne byla, že jsme se dostali do míst, kde jsme bydleli se Zuzkou před 2 roky a taky jsem to tam celkem poznávala. A dokonce jsem poznala byt, ve kterým jsme bydleli.

Na pláži to bylo dobrý - stavěli jsme si z písku, skákali do dálky a blbli. Na koupání to ale nebylo...

Jsem našla zbytek mušle, který vypadal jak nehet od nějakýho velkýho chlapa, tak jsem k tomu dodělala nohu :-)

Fontána ve tvaru plachetnice. Podobnou fotku mám asi 2 roky starou:-)

Touhle krátkou procházkou naše objevování Valencie skončilo. Pojedli jsme na bytě (holky uvařili tradiční francouzský koláč) a po večeři jsme se vydali na cestu do Alicante. A co říct k téhle celé akci? No jsem ráda, že jsem to viděla, protože to bylo fakt šílený, ale myslím, že jednou za život stačí:-)