První návštěva z domoviny
Tak jsem se konečně dočkala a přijela mi první návštěva z mé skoro rodné vlasti. Honza:-) Dojel celkem pozdě v noci, letadlo mělo zpoždění, ale to nějak nevadilo a hned jsme vyrazili do víru našeho malého velkoměsta. Lehce jsme, ve společnosti sangrie, prošli noční město, pláž a pak se vydali do Barria, což je stará čtvrť v centru plná barů a nočních podniků. Tam jsme natrefili na plno známých, zatancovali, popili a v ranních hodinách došli domů.
Druhý den jsme šli na prohlídku, tentokrát Alicante za dne. První naše kroky vedly na místní hrad Castillo de Santa Barbara. Je to celkem ostuda, jsem tady už skoro 4 měsíce a ještě jsem tam nebyla. Až teď. Hrad byl založen už ve 13.stol. na skále Banu-Iqatil. Je celkem dost velký a je z něho krásný výhled na město. Dá se k němu dojít buď pěšky, kdy se musí překonat převýšení skoro 170 metrů nebo se tam dá dojet výtahem. Ale to by byla celkem škoda, protože cesta nahoru je lemovaná malými domky a zahradami. Na hradě je taková zajimavost, kterou třeba na Karlštejně nemáte možnost vidět, a to je velké množství racků. Hrad je totiž de facto přímo nad pláží, takže si tam občas zaletí a odpočívají tam na různých výčnělcích.
Castillo de Santa Barbara
Alicantské Plaza de Toros aneb Corida. Je stále funkční, ale na byčí zápasy jsem se ještě podívat nebyla. Nějak mě to neláká a nejspíš bych tam šla jen s nějakým tím protestním transparentem (kluci, co tam byli mi vykládali jaký to je a asi mi to zprotivili ještě víc). Někdy tam bývají i koncerty.
Přístaviště
Jedna z věží na hradě
A zdobený vchod do domků, které jsou po cestě
Už po prohlídce hradu - alicantská promenáda. Je tady plno stánků, kde se dají nakoupit různé drobnosti a taky malé restaurace. Tam mě Honza pozval na místní nápoj - horchatu. Nějak jsem si nepřeložila, z čeho je, ale musím říct, že to byl celkem humus.
Socha surfaře v moři. Jinak tenhle pán byl během karnevalu oblečen do kostýmu Michaela Jacksona
Další den jsme toho moc neprošli, protože jsme si šetřili síly na večer (teda aspoň já:-) A v 6 jsme vyrazili...nejdřív jen koupit lístky, pak lehce projít náš školní kampus, protože to bylo kousek a o půl 9 hurááá na koncert...La Gossa Sordy!!! Byla to festival Para Palestina libre a v rámci toho festivalu tam vystoupilo víc skupin. První - hiphopová, která, i když jsem jim nerozuměla, nebyla špatná. A dobrý bylo, že jsme stáli pod podiem a kousek od nás skoro všichni od La gossy sordy a hlavně kytarista s naušničkou, na kterýho jsem se těšila. Tak jsem zašla za tím jedním "foukačem na trubku" (on to není foukač a není to vlastně ani trubka, ale jeden z tradičních španělských nástrojů) a řekla jsem mu, že jsem na nich byla na Mightysoundu a že se mi moc líbili a tak jsem dostala pusu :-) Koncert byl skvělý, atmosféra suprová a muzikanti sympatičtí.
Moc se mi nechtělo odcházet, ale po koncertě nás čekala další velká akce. Botellón (něco jako když se u nás dělá bečka, ale bez bečky:-). 5 lidí mělo narozeniny, tak udělali hromadnou oslavu na pláži a šli tam uplně všichni, co jsem znala. K naší smůle jsme ale došli trochu pozdě, takže mezitím to stihla rozehnat policie. Ale tak malý závěr a dozvuky oslavy jsme ještě stihli a pak jsme šli ke klukům na střechu. Tam to tak nějak pokračovalo, hráli jsme na kytary a blbli a domů se dostali něco po 6 ráno.
Následující den jsme měli v plánu jet do Benidormu a jít se podívat do hor, ale vzhledem k tomu, že jsme po náročným večeru dlouho vyspávali, museli jsme naše plány trochu pozměnit. Do Benidormu se sice jelo, do hor taky, ale jen tak zlehka, na malou procházku.
Co se týče Benidormu, tak jsem byla příjemně překvapená. Když jsem ho viděla poprvé z autobusu, tak mi to město přišlo vyloženě odpudivý. Je to totiž město, které ještě nedávno bylo malinkým rybářským městečkem, ale asi v 50.letech se v důsledku přívalu turistů změnilo na místo plné výškových budov a hotelů. Ale jak jsme ho tak procházeli, tak něco z toho rybářského ducha mu tam lehce zůstalo a není to až taková hrůza, jak jsem myslela. I když teda není nad Alicante :-)
Mají tam i hospodu Gambrinus, ale bohužel, název není odvozen od našeho zlatavého moku a k našemu pivu myslím ani nečuchli
Místní šikulové si tam přivydělávají stavěním soch z písku...
Takový megalomanský hrad
Po menší procházce městem jsme šli do kopců. Jmenují se Sierra Helada a pohoří i část pobřeží jsou součástí národního parku, takže už to není taková ta upravená příroda a okolí, ale je to trochu divočejší...celkově velmi příjemná procházka
Cestička k Punta de escaleta
Pohled na Benidorm. Na počasí jsme měli štěstí, protože tam, kde jsme byli svítilo slunce a jen jsme se zdálky dívali na to, jak se tam čerti honí
Honza na vyhlídce
Domů jsme dojeli celkem pozdě večer, sbalili se a šli spát, protože nás další den čekal náš poslední výlet - do Valencie. Dojeli jsme brzo ráno, ubytovali jsme se v hostelu a hned vyrazili. Naštěstí hostel byl blízko centra, tak jsme to neměli moc daleko. Centrum je moc pěkný a je tam celkem dost zajimavých věcí k vidění.
Netradiční graffiti
Netradiční graffiti II
Kvitečková motorka :-)
Mercado central, aneb místní trh. Krásná, myslím, že secesní, stavba a uvnitř plno lákajících stánků s jídlem
Šunkový :-)
A zeleninový
Vyschlé koryto řeky Turia. Tady kdysi byla řekla, ale protože místní měli problémy s častými záplavami a s obtížným hmyzem, tak se jednoho dne rozhodli, udělali veřejnou sbírku a řeku odklonili. Celé její koryto teď tvoří parky, zahrady, různý místa na posezení a celkově je to taková zelená oáza uprostřed města.
Netradiční přechod pro chodce - dá se jít skoro všemi směry
Pauza v zahradě Jardín de Real Viveros
Strom s pichlavými bradavicemi (fakt nevím, jak to jinak popsat). Ten máme i ve škole a ty trny rostou a rostou a pak je ořežou a znovu rostou.
V Museu de Bellas artes...tam toho až tak moc zajimavýho nebylo, ale tenhle jsem musela vyfotit. Obraz pochází z hodně dávné doby (tak.13.-15.stol.) a položil první základy komiksu :-)
Můstek mezi Basilica Virgen de los Desamparados a Conjunto Catedralicio. Ten byl postaven speciálně pro jednoho líného kněze, kterému se nechtělo přecházet přes ulici a přezouvat se apod.
Hlavním cílem našeho výletu do Valencie bylo ale něco trochu většího a pro mě naprosto jedinečného. Ciudad de las Artes y las Ciencias. Jak jsem se od Honzy dověděla (a taky si to už konečně zapamatovala:-) návrh vytvořil konstruktér-architekt Santiago Calatrava. Je to komplex 5-ti budov, mostu a k tomu dotvořené okolí. Vypadá to jako město budoucnosti.
V jedné z budov je technické muzeum - takové to dobré, kde se dá vyzkoušet plno věcí a jsou tam různé testy. Takže jsem zjistila, že jsem čím dál tím hlušší a že mi přestává sloužit paměť :-)
Hodně čerstvě vylíhnutý kuřátka
Tomu se ven moc nechtělo, tak se držel furt ve své skořápce
Letecký snímek Valencie i s vysušeným korytem
Foucaultovo kyvadlo. Pro ty, kdo neví, tak tímhle bylo poprvé dokázáno, že se Země točí. Je to těleso zavěšeno na lanku, kýve se a během dne postupně shazuje míčky, které jsou postaveny v prostoru jeho kmitu (popisuju to uplně blbě, ale princip je z toho snad zřejmý).
Náš termosnímek
Další zajimavostí byla budova L'hemisféric. Uvnitř je kino ve tvaru polokoule, člověk sedí na sedačce a film se promítá všude kolem něj. Takže ještě lepší než 3D. Některý záběry byly hodně povedený a když jsme jakoby letěli letadlem, tak jsem fakt měla strach z té výšky kolem mě :-)
Prohlídka celého města umění a věd se nám protáhla na 2 dny, protože to bylo celkem náročný. Druhý den jsme šli do L'oceanografic. Je to něco jako mořská ZOO. Tahle je zrovna největší v Evropě. V různých prostorech lze vidět živočichy ze Středozemního moře, hned kousek obyvatele oceánu, v dalším prostoru plavající tučňáky apod. Mají to udělaný fakt dobře. Například mezi 2 budovami je podzemní tunel, prosklený a všude kolem vás plavou ryby, žraloci a všelijací mořští živočiši. Je to dost zvláštní pohled vidět žraloka tak z blízka, že mu můžete počítat zuby.
Je zde i voliéra s různými ptáky. Dá se k nim jít uplně blízko a jsou krásní. Tahle fotka ani není upravovaná ve photoshopu. To je fakt jeho přirozený zbarvení.
Jednou z největších atrakcí je nepochybně delfinárium. Show s delfíny tu probíhá 3x denně a stojí to za to. Na jedné straně mi jich je teda trochu líto, že jsou takoví až zdegenerovaní člověkem, na druhou stranu ale vypadají, že si to užívají a že je to baví.
Tady toho cvičitele zrovna vezou na čumákách
Oceanograficou jsme návštevu tohodle místa zakončili a vrátili se zpátky do centra. Vzhledem k tomu, že jsme neměli hostel na druhou noc, byli jsme odsouzeni k celonočnímu procházení se po Valencii. Naštěstí v jednom z podniků se zrovna tančilo a hrálo flamenco, tak jsme tam zašli na vystoupení. Samozřejmě, že super a živočišný a sršela z toho energie :-) Tak jsme tam chvilku pobyli a pak se vydali do nočního města. Valencia krásná i za tmy.
Přece jen je to únavný chodit celý den a celou noc, tak jsme si aspoň koupili svačinu a flašku vína. Tak se to zdálo snesitelnější :-)
Rána jsme se dočkali, sedli na vlak a hurá zpátky do Alicante. Celej den jsme viceméně prospali a jen večer zašli na film do Ocho y media. A pak už Honza odjel....první návštěva super :-)