Jak Bydlíme

Na přání Zuzky jsem se rozhodla dodat pár foto a popisků k mému druhému domovu. Nějak mě to předtím ani nenapadlo, ale když jsem trochu zapřemýšlela, tak jsem usoudila, že to fakt není špatnej nápad.

Nejdřív pár slov, jak jsem se k bytu dostala. Hledala jsem pár dní a natrefila na jeden byt. Bydlelo tam 5 kluků a byt vypadal dobře, tak jsem si řekla, že to zkusím. Chvilku jsem váhala - přece jen s 5-tima cizíma klukama na bytě je trochu divočina. Ale pak jsem se rozhodla na jisto a volala majiteli, že ho beru. Jenže majitel bytu - Salvador (mimochodem taky malíř) mi řekl, že se omlouvá, ale že už tam bude bydlet jedna holčina. Ale že jestli chci, že ví o jiným bytě a že mi ho ukáže. Nejdřív jsem z toho byla taková všelijaká, ale jak jsem se poprvé prošla po prostorech mého budoucího azylu, tak jsem si říkala, že jsem možná měla štěstí, že ten byt s klukama nevyšel.  Holky spolubydličky vypadaly sympaticky a byt byl taky super. Tak jsem ho vzala. A teď už vím, že jsem neměla štěstí možná, ale určitě:-) S holkama jsme si padly hned do oka. Je to vůbec poprvé, co bydlím v čistě ženské společnosti, ale je to super. Mimo to, že holky jsou pořádný a umí super vařit je v tom spousta jiných výhod. Třeba prkýnko na záchodě je furt dole :-) Taky majitelé bytu - starší sourozenci z Francie jsou taky super a věčně usměvaví :-) Jediná nevýhoda je v tom, že mám výhled z pokoje celkem na nic, protože mi chybí okno přímo ven a vede jen do chodby. Ale zase jsem skoro furt venku, takže se to dá přežít a nějak jsem si na to kutlochové prostředí zvykla :-)

Tak to je on - dům, ve kterém bydlíme.

Vchodové dveře do domu. Španělé jsou celkem blázni do keramiky takže valná část vnitřních prostorů je vykachličkovaná.

A jinej vzorek kachliček v prostoru se schránkama

Vstupní dveře do našeho bytu...

A chodbička...jinak jsme s holkama celkem bufeťačky a hafo věcí si taháme do bytu z ulice. Třeba ta slaměná sedačka stála před kontejnerama, tak jsme si ji s Fatmou nenápadně donesly domů. Gloria samozřejmě nadšená. A když to viděla Jeannine (majitelka bytu), tak se ptala, odkud že to máme. Chvilku jsme zapíraly, ale pak přiznaly, že to bylo u kontejnerů. A na to Jeanine řekla, že dobrý, že to vyhodil její brácha.

Fatma v obýváku. Taky máme hezkou novou televizi. Škoda je, že se na ni moc nedívám - většinou jen když žehlím. Ony ty španělský programy moc nestojí za nic a celkem dost španělů nadává na kvalitu TV.

Výhled z obýváku

Kuchyně

A naše "nástěnka" v kuchyni. Většina plagátů je zase z ulice. To jsme ukradly buď z nějakých plakátových ploch, nebo i z cestovní kanceláře.

A moje spolubydličky.

Část mýho pokoje

Pohled z druhé strany. Jinak tu policejní šerpu jsem dostala od Honzy. Když byl Karneval, tak z těch fáborků měl udělanou celou sukni a tenhle poslední mu zůstal

Můj slavný výhled z okna. Co už...ale tak zatím psychickýma poruchama netrpím, tak se to asi dá.

Jak jsme psala, byt mi vyšel super, spolubydlící ještě víc. A na sousedy jsme měli taky neuvěřitelný štěstí. Dva sympatičtí Italové (už mi vařili i kávu a těstoviny a fakt bomba). Bydlí přímo nad námi a někdy se potkáme v okně, tak pak vykládáme a pořváváme na sebe.

Francesco. Tady mi vysvětloval, jak se balí v Itálii kluci - že prej to na ně zabírá. Je s ním sranda, furt se nějak natahujeme (já se mu směju, že je malej a on mě, že jsem vysoká). A fakt výborně vaří.

Anna alias Anička. Když jsem ji řekla, že u nás se často Annám říká Anička, tak ji to přišlo hrozně srandovní a teď už ji tak říkají i ostatní. Takže se to celkem chytlo. Jinak taky moc milá holčina.

Takže asi tak nějak si žiju, když zrovna netrajdám někde po Španělsku :-)